Velkou nemocí dvacátého století, která znásobuje všechny naše potíže a ovlivňuje náš individuální i společenský život, je „ztráta duše“. Zanedbáváme-li duši, neprojeví se to přímo. Poznáme to podle takových příznaků, jako jsou nutkavé neurózy, závislosti (včetně poruch příjmu potravy), násilí a ztráta smyslu života. Jsme v pokušení tyto symptomy izolovat nebo je jeden po druhém vykořenit.
Naším hlavním problémem přitom je, že jsme ztratili moudrost týkající se duše a vůbec zájem o ni. Máme dnes příliš málo odborníků na duši, kteří by ná poradili, když podléháme náladám a emočním bolestem, nebo když se jako národ setkáváme s nesmírným množstvím hrozícího zla.
Není možné přesně definovat, co to vlastně duše je. Definice je totiž intelektuální záležitost, zatímco duše dává přednost představivosti.
